Léto, kdy jsme se potkali

Autor: Robin Constantine

Originální název: The Season of You and Me

Nakladatelství: Fragment

Počet stran: 304

Mám za sebou už šestý prázdninový den a až moc rychle to utíká. Na letošní podzimní prázdniny jsem se hodně těšila, protože ve škole je toho na mě letos hodně. Chodím na německé gymnázium, kde to není zrovna jednoduché a každý rok přicházejí změny. Samozřejmě neříkám, že na jiných školách to také není těžké. No a letos přišla jedna velká změna a to předměty v němčině, konkrétně dějepis, zeměpis a matematika. Nejde o to, že bych absolutně nic nerozuměla, to ne, ale spíš se bojím toho, že se mě jednou profesoři na něco zeptají a já ve strachu něco říct neřeknu absolutně nic. Asi mi nezbývá nic jiného než doufat v opak a pořádně se učit. Tím se dostávám k tomu, co mě zajímá. Jaký jazyk se učíte popřípadě jaký jste se učili? Za mě je to již zmiňovaná němčina, angličtina a základy ruštiny.

Asi konec vykecávání a vrhneme se na novou knižní recenzi. Pro tentokrát je to kniha, kterou jsem viděla na Světech literatury a ta obálka mě prostě dostala, jenže... Nerada to říkám, ale tahle knížka má své ale....

Příběh vypráví o Cass, která žije sama s matkou a její otec bydlí čtyři hodiny cesty daleko. Má nejlepší kamarádku Ems a před několika dny se rozešla se svým přítelem Gavinem. Je z toho zdrcená, a tak hledá útočiště u otce a je zaměstnána jako vedoucí tamějšího táboru. Na druhé straně je Bryan, který rád surfoval a jezdil na skateboardu, jenže asi mu to osud nepřál a při jednom skoku upadl tak nešikovně, že se z něj rázem stal paraplegik, tudíž člověk, který má ochrnuté dolní končetiny. A i on se chce odreagovat a přijímá nabídku táborového vedoucího. Na první pohled dva odlišní lidé, kteří toho nemají nic společného a na ten druhý chlapec a dívka utápějící se v depresích. Ani jeden neví, že ten druhý pro něj bude největší překvapení léta.

Vždy po tom, co nějakou knihu dočtu se chodím dívat na recenze jiných lidí a s jednou jsem se ztotožnila. Přijde vám něco podobného na Bryanovi a Willovi z knihy Než jsem tě poznala? Mně ano a nejsem sama. Je až podezřele divné, jak jsou povahově podobní, a jak si myslí, že po nehodě všechno končí, že už nic nemohou zažít. A dokonce byla v této knize úplně nesmyslně zmíněná kvadruplegie, kterou trpěl Will. Někde jsem dokonce i četla srovnávání Cass s Louisou, ale to mě nějak nepřišlo. Tohle celé ale neberu jako negativum, protože chápu, že je těžké vymyslet v této době něco naprosto originálního.

Dále se mi také nelíbilo opakování slov jako kriplbonus a kriplácký. Vážně na každé druhé straně bylo tohle slovo a vážně tohle číst celých 304 stran? No nic moc. Tohohle se mohla autorka vyvarovat. Nic bych nenamítala kdyby to tam bylo jednou, ale tohle bylo vážně přes limit. Nehledě na to, že celkově je kniha primitivně napsaná, ale přeci jenom je na obálce napsáno: Pro čtenáře od 14 let.

Někdy mi přišlo jakoby mi tu knihu někdo v noci vzal a vytrhal z ní stránky, protože tam byly velmi nápadné skoky v ději. Nebo alespoň mně nepřijde normální, že se Bryan s Cass viděli jednou a pět stran na to jsou nejlepší kamarádi. 

Dneska chci skončit pozitivy, kterých je v této knize méně než jsem očekávala. Za prvé to je obálka, jak už jsem říkala je naprosto dokonalá a netuším, proč takové obálky jsou jen na knihách, které stojí za nic. Samozřejmě ne vždy je tomu tak. A za druhé, moje nejoblíbenější postava této knížky. Cassina babička. Vážně ta měla snad jako jediná hodně vtipné řeči a její postava je skvěle vymyšlená.

No a jsme na konci. Asi jste překvapení, jak moc jsem se rozvášnila, ale bohužel zlostí a smutkem. Tahle kniha má sice své plusy, ale je jich pekelně málo a oproti mínusům jsou minimální. Takže nemůžete být překvapeni mým hodnocením, což jsou pro dnešek pouhá dvě srdíčka. Takhle málo jsem snad nikdy nehodnotila. Všechno je jednou poprvé.

Jako knihu jste četli toto léto jako poslední? Doufám, že jste měli lepší výběr nežli já.

S láskou

Evelin Monde

„Chlap, který nemá rád sladké,neumí být sám sladký.“