Únava materiálu

Autor: Marek Šindelka
Počet stran: 176
Nakladatelství: Odeon



Migrační vlna je věc, která je v tuto chvíli jeden z největších problémů Evropy včetně s terorismem a zadlužeností. Právě tímto tématem se zabývá, nebo by alespoň měla, kniha Únava materiálu od českého autora Marka Šindelky, který je držitel ceny Jiřího Ortena a Magnesii Litery. 
Přijde mi, že toto dílo má v poslední době hodně dobrý marketing a to zejména na blozích a Youtube kanálech. Proto jsem si ji také pořídila. Chtěla jsem vědět, jestli je vážně tak dobrá, jak popisují. No a možná jsem trochu narazila. Stejně jako u Bábovek.
Příběh vypráví o dvou bratrech, kteří prchají na sever ze země zmítané válkou, což se dozvídáme až po pár přečtených kapitolách. V celé knize nikde není napsaná přesná lokalita, ale pokud se zajímáte o tuto problematiku, myslím, že vám to bude naprosto jasné. Tito dva chlapci se musí rozdělit a s každým zvlášť zažíváme různé nové zkušenosti a hlavně komplikace celé cesty. Z anotace se dozvíme, že by kniha měla ukazovat příklady, které zobrazují Evropu jako jeden velký stroj, ve kterém se člověk, jakožto materiál, snadno zničí nebo unaví a to nejen nějaký běženec.
Na to že má toto dílo pouhých 176 stran, mi jeho čtení trvalo celých čtrnáct dní a vážně si nemyslím, že to bylo kvůli nějakým hlubokým myšlenkám. Neříkám, že nic takového v ní nebylo, to určitě ne, ale chybělo tam něco, co jsem od celého čtení čekala. Prostě a jednoduše, zase mě pohltily  domněnky. Celé to protažení bylo podle mého názoru způsobené stylem, jakým je kniha napsaná. Už od začátku mě vlastně překvapilo rozkouskování textu, kdy po rádoby větě bez nějakého slovesa popřípadě celkově přísudky přišla tečka. Ne že by to bylo jen v jedné větě, ale když se vám tohle opakuje na celých stranách, není to nic skvělého. Já asi chápu, proč to tak je. Kvůli nějakému napětí, dramatu. Na mě to ale působilo spíš komicky. Je možné, že tento styl používá Marek Šindelka v každé své knize, jenže já jinou nečetla, tudíž nemůžu porovnávat, ale za mě jeho styl psaní určitě ne.



Ještě se malinko vrátím ke stylu, teď ale trochu jinému a to rozložení děje. Doufám, že z téhle věty jste pochopili, co myslím. Abych se přiznala, docela mi trvalo, než jsem si vybavila nějaké ucházející slovo, kterým bych to nazvala. Od začátku. Příběh jak už jsem řekla, je z pohledu dvou chlapců, dvou bratrů, kteří popisují tu cestu a samozřejmě narážejí i na nové lidi nebo něco, co ještě nikdy neviděli. Už takhle bez těchto věcí, jsem se často v obou pohledech ztrácela a přišly mi hodně zmatené. A pak najednou do toho všeho, přišla úplně nová postava a znenadání dokonce i věc, která popisovala, co "vidí" ona sama.
Ačkoli obraz okolí, díky perfektnímu vylíčení spisovatele, jsem ve své hlavě díky fantazii měla dokonalý, pocity a starosti hlavních postav mi byly skryty. Jistěže si člověk dokáže něco uvědomit sám, pokud má alespoň špetku empatie, ale bližší popsání by také ničemu neuškodilo. A právě kvůli tomuto nedostatku, které je pro mě ve většině knihách extrémně důležité, jsem se nemohla začíst. To je také jeden z důvodů, proč jsem s dílem strávila čtrnáct dní.
Pravdou je, že už teď to může vypadat, že jsem Únavu materiálu absolutně zazdila, ale není tomu tak, a proto vám teď shrnu pár pozitiv, které jsou pro mě velmi důležité.
Už jsem zde zmínila velmi dobré popisy okolí a dějů a tak napůl jsem nakousla i to, že je děj napínavý, i když pouze někdy, a také k zamyšlení, což teď trochu hodně rozvedu.


Pro mě je Evropa jediná zajímavá destinace na celém světě, protože je zde vidět spousta kultur, památek, ale i například nádherná příroda. Nikdy jsem se nezamýšlela nad tím, že by celý tento kontinent mohl být jen jeden velký stroj, který pracuje pořád stejně jen s malinkými vylepšeními, která závisí na času. Pří čtení jsem přemýšlela. A to hodně. Uvědomila jsem si jednu strašně důležitou věc. Evropa a nejen ona, skoro celý svět se žene pouze za penězi, žije strojově. Jako kdyby všichni byli naprogramovaní na jeden režim a nikdo nesměl vyčuhovat. Jakmile se tak stalo, na hlavě tohoto člověka svítil a zářil červený nápis ERROR. Chvilku vám potrvá, než se s něčím takovým smíříte nebo tomu dokonce ani vůbec nebudete chtít věřit. Každý může věřit na něco jiného a já po dočtení Únavy materiálu chci právě na tohle.
Jsme u konce. Já doufám, že jste mě alespoň maličko pochopili a možná i dokonce v něčem souhlasili. Možná vám to bude připadat nelogické hodnocení, vzhledem k těm negativům, ale takhle hodně jsem o knize nepřemýšlela hodně dlouho, tudíž se to krásně vyrovnalo a já této knize dávám tři a půl srdíčka. Určitě to neberte tak, jakože by byla ne tak dobrá, moje hodnocení hodně závisí na stylu psaní a to je individuální, to že nesedělo mně, neznamená, že nebude sedět ani vám.
Četli jste Únavu materiálu nebo jinou knihu od Marka Šindelky? Zamysleli jste se někdy na Evropou jako celkem? Nebo v jakých podmínkách vůbec uprchlíci přežívají?


S láskou
Evelin Monde


Komentáře

  1. Tohle je naprosto úžasná recenze! Moc se mi líbí, jak jsi do ní zahrnula všechny své pocity z četby! Od autora jsem četla Mapu Anny a kolem této knihy chodím v knihkupectví už pěkně dlouho a hrozně moc si ji chci koupit, jen vždycky dám přednost nějaké jiné. Po přečtení tvé recenze rozhodně vím, že si ji přečíst musím. Styl psaní autora miluju, v knize Mapa Anny mi naháněl husí kůži a ty osekané věty se kterými jsi nebyla spokojená, mně se to naopak moc líbí. Je to osobité a zase něco jiného, než na co jsme v knihách zvyklí. Ale samozřejmě záleží na čtenáři. :)
    Jsem moc zvědavá, co na knihu budu říkat já. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji! Jsem nadšená, když se někomu takhle líbí, když zahrnu hlavně ty pocity. Někdy jsou prostě důležitější než pár pozitiv negativ.
      Evelin Monde ❤

      Vymazat

Okomentovat