Uvnitř mé hlavy

Autor: Francesca Zappia

Originální název: Made you up

Počet stran: 368

Nakladatelství: YOLI

Krásné ráno všem, dnes tu mám moji nejčetnější rubriku a to recenze na přečtené knížky. Tahle recenze je ještě z podzimu, proto taky takové fotky, doufám, že vám to až tak moc nevadí a můžeme se na to vrhnout.

„Einstein kdysi řekl, že definice šílenství je dělat stejnou věc znovu a znovu a očekávat nové výsledky.“

Další věcí, kterou chci zmínit je to, že jsme přesáhli šest tisíc zobrazení mého blogu a za to vám chci hrozně moc poděkovat. Často mi právě vaše milé komentáře jako jediné zvednou náladu ve špatných chvílích.

„Ti, kteří přicházejí na řadu jako poslední, jsou jediní, kteří vědí, jaké to doopravdy je.“

Alex Ridgemontová trpí schizofrenií. Vidí halucinace. Pronásledují ji komunisti, ze kterých má největší strach. Nejlepší přátelé jsou humři v nádrži obchodního centra, Kouzelná osmička a sestra Charlie. V životě to rozhodně nemá snadné. Minulý školní rok posprejovala školní tělocvičnu, a proto do druhého ročníku na střední škole musela přestoupit jinam. To jaká je nechtěla prozradit a doufala, že se jí to podaří. Iluze se rozpadly, když potkala Milese, nejchytřejšího kluka na škole, kterého se všichni báli. On nebyl ten typ, co se učí a přesto znal všechno. Proč se o Alex zajímá někdo takový? Vždyť ona nikdy nebyla středem něčí pozornosti.
Myslela jsem, že to bude tutovka. Že se mi bude na sto procent líbit. No trochu jsem se spletla. Nalákala mě na ni Dorotka z kanálu Dorota Noon, a proto hned jak jsem mohla, běžela do knihkupectví koupit si ji. Měla jsem z ní ohromnou radost a čekala, že se bude podobat Všem malým zázrakům (TADY), protože stejné nakladatelství a zase nějaká nemoc, za kterou ale člověk vůbec nemůže. Přesto ho zraňuje více než nemoc nakažlivá. Psychické poruchy jsou mnohem horší, většinou je totiž těžší se s nimi vypořádat a někdy to prostě dobře ani dopadnout nemůže.
Možná právě proto, že jsem čekala něco víc, se mi to až tak moc nelíbilo, což mě ale mrzí. Každopádně celkový příběh je podle mého názoru propracovaný, čtivý a až na výjimky docela realistický. Ale právě jsou tu ty výjimky. 

„Možná nedokázal pojmenovat emoce vůči druhým lidem, ale bylo zjevné, že přesně ví, co cítí ke své matce. Ona byla smyslem jeho bytí.“

Jako první se mi nelíbila scéna s výsledkovou tabulí. No uznejte, kolikrát za dvacet let ve školní tělocvičně na někoho spadne. To přeci snad ani nejde a to samé ředitel školy, přeci musí mít nějaké potvrzení ohledně psychiky, že může tuto práci vykonávat. Samozřejmě nevím to jistě, ale doufám, že to takhle funguje. Jako poslední negativum vidím to samotné popsání schizofrenie jako nemoci. Z toho jak se Alex chová to podle mého názoru jen tak nepoznáte. Na mě působila úplně jinak než schizofrenička.
Pozitiva jsem vlastně už shrnula. Možná jen dodám, že ta romantická zápletka, která vám musí být jasná už z anotace, je velmi poutavá a těm dvěma jsem moc fandila. Pravdou je, že to dělám vždy.

Četli jste Uvnitř mé hlavy? Líbila se?
Mějte se krásně.

Evelin Monde