Jiskra v popelu

Autor: Sabaa Tahir

Originální název: An Ember in the Ashes

Počet stran: 452

Nakladatelství: Host

Moje druhé fantasy. Vždycky jsem si myslela, že fantasy číst nebudu a toto mi zůstalo i po první knize, kterou jsem z tohoto žánru četla. No vlastně o třech knihách. Selekce byla hezká, miloučká, ale je to oddechovka, která vám absolutně nic nedá. Ani si při čtení nebudete říkat, něco v tom smyslu, že jste přišli na něco nového. Jiskra v popelu je ale fantasy s nějakým posláním.

Upřímně už si ani nepamatuji, jak jsem na tuto knihu přišla, ale jedno vím jistě. Nevšimla jsem si toho, že je to duologie. Takže když příběh skončil otevřeně, byla jsem překvapená a smutná zároveň, protože budu muset čekat. 

Knihu jsem dostala na Vánoce od babičky. Nikdy předtím jsem na ni ani nesáhla v knihkupectví, takže si asi dokážete představit to překvapení, jak moc pěkná obálka je. Hlavně ten přebal. Jako samet.

Příběh je vyprávěn ze dvou pohledů. Všimla jsem si, že právě tohle je poslední dobou u autorů hodně oblíbené, ale já sama tomu moc neholduji. Zpět k ději. Elias je Maska, válečník Impéria, který by se neměl zastavit před ničím a nikým a zabíjet na povel. Laia je chudá dívka ze skupiny Učenců, kteří jsou ti nejnižší v sociálním žebříčku. Její matka a otec byli významní velitelé odboje proti státu, ale bohužel zemřeli. Laia tak vyrůstá se svými prarodiči a bratrem Darinem. Jednoho dne k nim přijdou Masky, zabijí babičku s dědečkem a bratra odvedou do vězení. Laia utíká a nachází chvilkové útočiště právě u odboje, který ale ji samotnou nezná. Elias je snad jediný válečník, který nesouhlasí s vedením Impéria, a proto chce po promoci utéct. Do cesty mu vstoupí nečekaná novina.

Jak už je u mě zvykem začínám vždy pozitivy. Tím, že fantasy vůbec nečtu bála jsem se, jak dobře dokážu pochopit pozadí děje, proč a jak to tam tak chodí. S autorčiným dokonalým vypravováním a popisováním byla všechno rázem snazší a já se mohla bez obav začíst, Velkou pomůckou pro někoho mohou být také mapy, které knihu doplňují. Bohužel pro mě ne, ani jednou jsem se k nim při čtení nevrátila, abych si upevnila dokonalou představu o rozložení města.

„Jestliže se strach chopí vlády, musíš použít jedinou věc, které je silnější, nezničitelná, a bojovat s ním: svého ducha. A tvoje srdce.“

Styl psaní byl výjimečný. Absolutně mě pohltil a nepustil. Poslední tři dny jsem se nemohla od čtení odtrhnout a chodila jsem spát až okolo jedné hodiny ráno, přičemž vstávám v půl šesté. Příběh mi nedal spát a dokonce jsem se přistihla při tom, že na něj myslím i během dne, kde nemám čas číst.

Vážně tento druh žánru nečtu a vlastně i přes to, že hlavní dějovou linkou nebyla láska (pouze vedlejší), mě to hodně bavilo. Samozřejmě, že jsem čekala až se objeví ta a ta postava a vyvedla mě na chvíli z obav o Darina v podobě romantického prvku. Když už zmiňuji Darina. To sourozenecké pouto mezi ním a Laiou... Já nemám slov. Něco takové si ani představit nedokážu. Oni se museli mít tak strašně moc rádi, že by byl jeden za druhého schopen i obětovat život.

I když tuto knihu vychvaluji, našla jsem i dvě negativa. První a takové velmi subjektivní je výběr jmen. Byla velmi složitá a některá i podobná jiným. Jako například jméno města a jedné ženy. V jedné chvíli jsem se musela při čtení zastavit a zamyslet se, jaké patří k čemu.

Poslední a největší negativum je se spoilery, takže pokud chcete vidět i tuto část, označte černý text. Milostný trojúhelník. Dobře, já chápu, že je to vlastně i Young Adult a tahle mini zápletka k těmto typům knih patří, ale tady se moc nehodila. Hrozně mě deprimovalo, když Laia něco zkoušela na Eliase a přitom myslela zároveň na Keenana. Tohle vážně ne.

Kvůli tomuto pro mě velkému negativu dávám knize čtyři srdíčka, ale určitě vám doporučuji, aby jste si ji přečetli, protože jinak je skvělá.

Evelin Monde