Stalker

Autor: Lars Kepler

Originální název: Stalker

Počet stran: 576

Nakladatelství: Host

Krásný podzimní den, doufám že se máte skvěle, protože alespoň pro mě je toto období nejhezčí. Všude jsou krásné barvy a ty chvíle, kdy si zalezete s knihou pod peřinu s horký čajem nebo kávou jsou k nezaplacení. 

Každopádně dnes je tu nová recenze na asi  první detektivku, kterou jsem kdy četla. Dlouho jsem přemýšlela jestli Dítě číslo 44 je také tento žánr, ale nakonec jsem dospěla k závěru, že alespoň pro mě to byl spíše thriller. 

Asi se vrhneme rovnou na Stalkera.

Margot Silverman je komisařka, která se specializuje na vraždy. Jednoho dne jim na oddělení přijde odkaz na video, v němž někdo oknem pozoruje ženu. Video trvá necelých pět minut a detektivové z něj nic nezjistí. Po pár hodinách někdo nalezne tělo, mrtvou ženu z videa. Bohužel vrah nekončí pouze u jedné oběti.

Erik Maria Bark je psycholog, který se zabývá hypnózami. Dostane za úkol vyslechnout nálezce oběti, který utrpěl obrovský šok. Po tom co se dozví, co manžel zavražděné ženy viděl. Přijde mu jakoby už s tímhle typem vraždy potýkal.

Do případu se zapojuje také bývalý detektiv Joona Linna, který před několika lety předstíral svou smrt. Teď se vrací a pomáhá vyluštit záhadu stockholmského stalkera.

Tuhle knížku mám ve své knihovničce už celkem dlouho. No dobře tak dlouho to zase není, ale dostala jsem ji k Vánocům, což už nějaký ten měsíc je. Někdy na začátku dubna jsem se do ní začetla, ale bohužel to bylo v období, kdy mi nebylo psychicky nejlépe, a tak jsem ji nedočetla. Skončila jsem okolo sté strany a teď, když jsem se do ní měla pustit podruhé, jsem nevěděla jestli zase začít od začátku nebo tam, kde jsem skončila minule. Nakonec to vyhrála možnost, číst knihu znovu od začátku a jsem za to upřímně moc ráda, jelikož si myslím, že moje paměť na to, o čem byla ta a ta kniha, je mizerná.

Druhá věc, které jsem se bála, byla ta, že toto je pátý a zároveň závěrečný díl s názvem Joona Linna. Nakonec jsem ani nepoznala, že je to nějaká série a bylo mi to jedno. Jediný problém teď je, že si nemůžu přečíst ty minulé díly, protože bych to měla přeházené a to já nerada.

Vrhneme se na hodnocení. Na to, že toto byla moje první zkušenost s detektivkou, mě určitě neodradila od koupi a přečtení dalších a to třeba i od Larse Keplera. Teď mě například láká jeho nejnovější kniha Playground. To jsem zase maličko odběhla. Každopádně Stalker je dokonalá kniha. Neustále v sobě máte napětí a já osobně jsem prožívala i docela velký strach. Ale možná jsem jediná. Ani bych se nedivila, jsem totiž strašpytel. 

Abych řekla pravdu na vraha bych sama nepřišla. Když se na konci dozvíte, kdo to vážně je. Vypadá to asi tak, že koukáte do blba s otevřenou pusou, protože si uvědomíte, jak je tato autorská dvojice úžasná, když dokáží napsat detektivku, kde poznáte vraha až na konci a všechny okolní detaily dávají smysl. Vážně jsem z toho byla dost odvařená. 

Moje kamarádka tuto knihu četla a už tedy věděla, kdo je vrah a pořád dokola mi opakovala ať si řeknu, co je motiv a podle toho to zjistím hned, ale já jsem za boha nebyla schopná vymyslet motiv. Možná je ale jenom tím, že jsem žádnou jinou detektivku nečetla. 

Co se týče negativ tak vážně žádně nemám a na nic jsem nepřišli. Pro mě v té knize nebylo nic špatného. Tudíž vám musí být jasný verdikt. Ano máte pravdu je to plný počet srdíček.

Na závěr by mě zajímalo jestli jste četli Stalkera? A jestli jste ho četli jako díl do série nebo jako samostatnou knihu.

S láskou

Evelin Monde